Jak vlastně vzniká bezpečné prostředí ve třídě? Kdo s dětmi mluví o šikaně, ubližování nebo vztazích?
Školy mají povinnost prevenci zajišťovat, ale část rodičů i veřejnosti tápe: kdo tyto programy vede, co se v nich děje? Kdy jde „jen“ o konflikt a kdy už o šikanu? Jak se děti učí nastavovat hranice a proč je to jeden z nejsilnějších ochranných faktorů před rizikovým chováním?
O tom všem mluví v podcastu MámNaVýběr Lenka Neuwirthová, vedoucí sekce primární prevence Asociace poskytovatelů adiktologických služeb a ředitelka organizace Do světa, která vysvětluje, proč jsou externí odborníci pro školy klíčoví a jak vypadá prevence, která dětem skutečně pomáhá.
Kdo stojí za primární prevencí na školách: učitelé, školní metodici, ale i externí odborníci
Každá škola má svého školního metodika prevence. Ten ale nemá za úkol všechny preventivní aktivity realizovat sám, jeho role je především koordinační a metodická, definovaná školským zákonem.
Školy mají zároveň zákonnou povinnost zajišťovat primární prevenci, ale samy rozhodují, zda ji zvládnou interně, nebo přizvou externí organizace. A těch je dnes v Česku celá síť, většinou jde o neziskové organizace, které poskytují programy zaměřené na nejrůznější problémy či situace. Ty do škol přicházejí na základě poptávky. Škola specifikujte konkrétní témata, cíle, kterých chce dosáhnout a vybraná organizace poté pracuje přímo ve třídách se žáky a pedagogy.
A proč často primární prevenci zajišťují externí organizace? Důvod je prostý: jeden metodik či školní poradenské pracoviště nemá kapacitu obsáhnout všechny oblasti prevence – od návykových látek až po kyberšikanu, vztahy nebo duševní zdraví.
Primární prevence = široké spektrum témat
Programy primární prevence, s nimiž do škol externí organizace vstupují, pokrývají širokou oblast témat:
- závislosti na různých látkách či elektronice
- agresivní chování a ubližování
- šikanu a kyberšikanu
- duševní zdraví a wellbeing
- poruchy příjmu potravy
- rasismus a xenofobii
- vztahové problémy ve třídě a další
Nabízí se otázka, souvisejí spolu adiktologická a neadiktologická témata? Samozřejmě – vysvětlení je jednoduché. Kvalitní vztahy a bezpečné prostředí jsou jedním z nejvýznamnějších ochranných faktorů proti vzniku závislostí. V momentě, kdy se žák cítí ve třídě bezpečně, dobře a má kvalitní vztahy, významně se minimalizuje riziko toho, že začne užívat návykové látky.
Ubližování není vždy šikana, ale šikana je vždy ubližování
Jedním z častých témat programů je ubližování mezi spolužáky. Preventisté proto s tímto pojmem vědomě pracují a upozorňují, že ne každé ubližování je automatickou šikanou.
Ta má jasné znaky:
- opakování v čase
- záměr ubližovat
- nerovnováhu sil
Jednorázové incidenty, třeba nevyžádaná přezdívka nebo sáhnutí do cizího penálu, tedy nejsou šikanou. Jsou to pro děti důležité situace, ve kterých se mohou učit bezpečně vymezit vůči nežádoucímu chování a zabránit, aby nevyeskalovalo v další konflikt.
Pojmenovat problém nebo vyhledat pomoc. Co se děti v programu učí
Primární prevence je založena na praktických a interaktivních cvičeních. Děti dostávají nástroje, se kterými mohou hned pracovat a učí se, jak kultivovat projevy, které k běžnému mezilidskému kontaktu patří. I přesto, že nelze předcházet všem nežádoucím situacím, je důležité děti učit, jak mají takové momenty zvládat, když nastanou.
Například jeden z klíčových cílů programů zaměřených na respekt a ubližování je naučit žáky komunikovat hranice. A to úplně jednoduše, ve třech krocích:
1. Ozvat se
- Říct druhému, že se mi něco nelíbí, protože bez toho nemá šanci vědět, že překročil hranici.
2. Říct to důrazně
- Pokud chování pokračuje, děti trénují důraznější vyjádření: zastavení, zvednutí hlasu, jasné pojmenování.
3. Vyhledat dospělého
- Když ani to nepomůže, dítě se má obrátit na jakéhokoli důvěryhodného dospělého: učitele, vychovatele, školníka, uklízečku. Jde o to, aby se necítilo samo.
Závěrem: primární prevence není jednorázová záležitost
Moderní prevence na školách není jenom o jednorázových přednáškách, ale o dlouhodobé práci se vztahy, emocemi a klimatem třídy. Externí preventisté přinášejí do škol odbornost, zkušenost a programy, které umí přizpůsobit konkrétní třídě i tématu.
Dopad primární prevence je jasný: čím bezpečnější prostředí, tím menší prostor pro rizikové chování – od ubližování po užívání návykových látek.🎧 Poslechněte si celý druhý díl podcastu MámNaVýběr – https://open.spotify.com/episode/7HYHt0YTxgajjM4rs2YsmG
