Co si dnešní děti myslí o drogách, proč experimentují a jak na to reagovat jako rodič? První epizoda podcastu MámNaVýběr přináší odpovědi.
Zakazování nefunguje. Přesto většina rodičů tápe, jak s dětmi a dospívajícími mluvit o návykových látkách otevřeně, s respektem a bez moralizování. Co skutečně zabírá? Jaké techniky prevence dávají smysl? A co dělat, když máte podezření, že vaše dítě už experimentuje?
V první epizodě podcastu MámNaVýběr odpovídá Justýna Zahradilová z centra primární prevence Drop In.
Nejde jen o zvědavost. Děti hledají úlevu od stresu
Generace Alfa, dnešní žáci základních škol, se podle Justýny Zahradilové potýká s vyšším tlakem na výkon, ale i s rostoucími psychickými obtížemi. Návykové látky proto nevnímají jen jako „zakázané ovoce“. Často je berou jako způsob, jak zvládnout stres, napětí nebo náročné situace, ve kterých si neumí rady.
Mezi nejčastější látky, se kterými se dnes děti setkávají, patří:
- jednorázové elektronické cigarety – sladké, voňavé a na první pohled nevinné,
- nikotinové sáčky,
- kratom, který je na středních školách už do značné míry normalizovaný.
Mnohé děti přitom vůbec netuší, kolik nikotinu v běžném „vapíku“ skutečně je. A u kratomu často podceňují riziko závislosti, některé ho mylně přirovnávají k čaji nebo kávě, i když jeho účinky i návykový potenciál jsou výrazně silnější.
Regulace nestačí. Základem je informovanost
Kratom už dnes spadá pod zákon o regulaci psychomodulačních látek. Díky tomu je jeho prodej omezený – nesmí být volně dostupný v automatech ani běžných obchodech a je určen pouze pro dospělé. Podle Justýny Zahradilové je to důležité zejména proto, že ještě nedávno byl kratom snadno přístupný i velmi mladým dětem.
Samotná legislativa ale prevenci neřeší. „Prevence by neměla být o strašení a příkazech, ale o informacích. Aby se dospívající mohl sám vědomě rozhodnout,“ zdůrazňuje Zahradilová.
Moderní preventivní programy proto nestaví na přednáškách, ale na interaktivitě. Děti pracují ve skupinách, zkoušejí různé scénáře, učí se odmítnout nabídku a bezpečně reagovat v nepříjemných situacích. Nejvíce přínosné je, když si k závěru dojdou samy a odborník je jen citlivě provází procesem rozhodování.
Strach není dobrý nástroj prevence
Pamatujete si videa z primární prevence, která měla vyděsit? Dnes už odborníci vědí, že přesný opak funguje lépe.
Místo toho pomáhá:
- popisovat dlouhodobé následky (např. poškození plic u vapování),
- klást otázky,
- zjišťovat motivaci dítěte,
- mluvit pravdivě a přiměřeně věku.
Jak reagovat, když dítě vapuje nebo chce něco jen vyzkoušet?
Situace, kdy rodič uvidí své dítě s vapíkem, je přirozeně plná emocí. Podle Zahradilové je ale důležité zkusit nereagovat trestem jako první volbou.
Pomáhá:
1. Ptát se
- Proč tě to zajímá?
- Co ti to dává?
- Dělají to kamarádi?
2. Nastavit hranice
- „Rozumím, že tě to láká… ale pojďme si říct, co to dělá s tělem, proč to není pro děti.“
Děti velmi citlivě vnímají, co rodiče dělají, nejen co říkají. Proto je důležité nastavovat hranice konzistentně. Pokud rodič sám kouří, dítě v tom vidí rozpor a pravidla pak pro něj přestávají dávat smysl.
3. Otevřít téma přirozeně
Skvělé startovací momenty jsou zprávy, filmová scéna nebo událost ve škole. Můžeme se tak dítěte zeptat: „Slyšel jsi o tom? Co si o tom myslíš?“
Alkohol a energetické nápoje: normalizované neznamená neškodné
Alkohol je v českém prostředí všudypřítomný — na oslavách, při sportovních událostech, na rodinných setkáních. Právě proto si mnoho rodičů ani neuvědomí, jak zásadně tato normalizace ovlivňuje dětské vnímání rizik. Pro děti je přirozené předpokládat, že když něco vidí všude kolem sebe, musí to být v pořádku.
Je ale klíčové jasně říct: To, že je alkohol běžnou součástí společnosti, neznamená, že je bezpečný a obzvláště pro dětské tělo. Děti jsou na účinky alkoholu mnohem citlivější a jeho dopady jsou pro ně výrazně závažnější než pro dospělého.
Podobné je to s energetickými nápoji. Zvlášť menší děti často ani netuší, že obsahují velké množství kofeinu. Barevná plechovka vypadá lákavě, ale kofein by děti do 12 let neměly pít vůbec. Nejde jen o „nastartování“, ale o zásah do organismu, který se teprve vyvíjí.
Co z toho všeho plyne?
Prevence se odehrává i doma ve vztahu mezi rodičem a dítětem, jehož základem by měl být projevený zájem, komunikace a ochota dítěti opravdu naslouchat. Když cítí, že s námi může o těchto tématech mluvit bez obav z posuzování, dáváme mu do života jednu z nejdůležitějších dovedností: schopnost dělat informovaná a bezpečná rozhodnutí.🎧 Poslechněte si celý díl podcastu MámNaVýběr – https://open.spotify.com/episode/0dbA2U1d04Spz5faE6ojW1
