Vztahy a sexualita rezonují společností. A přesto je to téma, které v mnoha rodinách i školách pořád naráží na tabu a rozpaky. Jak s dětmi mluvit otevřeně? Co je dneska vlastně nejvíc trápí? A jakou roli v jejich vztahovém životě hraje online svět?
O tom mluvila v našem podcastu MámNaVýběr Veronika Hromková z organizace Renarkon, která se dlouhodobě věnuje primární prevenci na školách. Její poznatky mluví jasně: děti a dospívající potřebují informace dřív, než se jim do života připlete internet. A rodiče i školy se toho často zbytečně bojí nebo tápou, jak na to a tématům se vyhýbají.
Když dítě pozná dříve pornografii než vztahy
Děti se dnes setkávají s pornografií více, než tomu bylo dříve. Ne proto, že by byly sexuálně aktivní v mladším věku, ale protože je k obsahu, často velmi explicitnímu, přivede internet. Statistiky ukazují, že první kontakt s pornografií může proběhnout už kolem 8 let. A právě to je moment, který zásadně formuje jejich představy o sexualitě, intimitě i komunikaci mezi dvěma lidmi.
Jenže skutečné vztahy přicházejí až o několik let později. Kvůli tomu vzniká největší úskalí: dítě se setká se sexuálním obsahem dříve, než vůbec pochopí, co je to láska, vzájemnost nebo důvěra. A v momentě, kdy se v pozdějších letech s první láskou a intimitou setká, může mít nereálná očekávání a zkreslené představy vlivem nepochopení a vyhýbání se tématu pornografie.
Problémem není jen obsah, ale i ticho kolem něj
Rodiče i učitelé se často mylně domnívají, že když „o tom nebudeme mluvit“, dítě téma mine. Jenže je to přesně obráceně. Zastrašování, bagatelizování, nebo dokonce zakazování či odebírání telefonu, to všechno vede do slepé uličky. Dítě si informace nakonec najde samo. Důležitější je:
- otevřeně popsat, co dítě může na internetu vidět,
- vysvětlit mu, že pornografie není reálný obraz vztahu,
- mluvit o hranicích, bezpečí a souhlasu,
- dát mu prostor se ptát.
A hlavně: začít včas.
Ve školách se o vztazích a sexualitě také mluví – někde častěji a lépe, jinde méně a hůře. To je dáno jednak Rámcovými vzdělávacími programy (ve kterých téma figuruje v občanské výchově nebo třeba biologii), ale hlavně přístupem konkrétních škol. Rozdíly jsou obrovské. Některé školy mají propracovaný systém vztahové výchovy, jiné téma stále považují za tabu.
Digitální svět, covid, ale i nezájem rodičů. Co má na děti největší vliv
Digitální prostředí a období covidových omezení zásadně proměnily způsob, jakým spolu lidé navazují a udržují vztahy. Nejvíce je to vidět právě u dětí. Internet se stal místem, kde se odehrává většina jejich vztahů, ale orientace v něm není jednoduchá.
Dospívající dnes i díky internetu a technologiím navazují vztahy rychleji, ale stejně rychle je i ukončují. Není to tím, že by byli méně citliví, ale protože vzorce chování přebírají z online světa, kde je vše okamžité, rychlé, zaměnitelné.
Technologie ovšem nejsou hlavním problémem. Tím je spíš množství času, který rodiče věnují opravdovému rozhovoru s dítětem – podle posledních studií jde pouze o 14 minut denně. A když se k tomu přidaly 2 roky izolace v období, kdy děti přecházely na druhý stupeň nebo do nové školy, není divu, že dnešní generace častěji zápasí s komunikací, řešením sporů nebo tím, jak si říct o podporu. Vztahy pak často raději uzavírají, než aby je opravovaly.
Rodiče jsou přitom ti, kteří znají dítě nejlépe. Mají také nejlepší výchozí pozici k tomu otevírat témata přirozeně, průběžně a od malička. Zároveň je to i rodič, kdo musí dítěti říct: „Co vidíš na internetu, nemusí být skutečné. Ptej se, mluv se mnou, jsem tady pro tebe.“
Jak tedy s dětmi mluvit o vztazích a sexualitě?
1) Co nejdřív a průběžně.
Nečekat, až se „to bude hodit“. Děti nepotřebují jednorázovou přednášku, ale průběžné drobné rozhovory.
2) Otevřeně a srozumitelně.
Bez strašení. Bez bagatelizace. Bez studu.
3) Bez zákazů, které nefungují.
„Vypni to nebo ti vezmu mobil“ nevytváří bezpečí ani důvěru.
4) Vysvětlovat rozdíl mezi realitou a online světem.
Porno není vztah. Pornografie není sexualita.
5) Učit děti mluvit o hranicích a konsentu.
O souhlasu, respektu, odvaze říct „ne“ i schopnosti přijmout „ne“.
6) Posilovat vztahové dovednosti.
Konflikt není selhání. Komunikace je cesta. Opravit něco je normální.
🎧 Poslechněte si celý pátý díl podcastu MámNaVýběr – https://open.spotify.com/episode/5B6U5X2WEHTprwV7QLrKoj
