Psychická nepohoda dětí v Česku roste. Data z posledních let ukazují prudký nárůst úzkostí, depresí i hospitalizací na dětských psychiatriích. Pro náš podcast MámNaVýběr na toto téma pohovořila Aneta Viktorová z P-Centra Olomouc, která se věnuje primární prevenci a zároveň prohlubuje svou odbornost v psychoterapeutickém výcviku zaměřeném na práci s dětmi a rodinami. Její zkušenost potvrzuje, že situace se po covidu zásadně změnila a že děti dnes žijí pod takovým tlakem, který předchozí generace neznaly.
Fenomén covid. Příčina nebo spíše katalyzátor problémů?
Ještě před pandemií bylo možné sledovat pozvolný vzestup psychických potíží u dětí. Covid ale způsobil prudký nárůst. Výzkumy ukazují:
- zdvojnásobení počtu hospitalizovaných dětí na psychiatrii,
- pětinásobný nárůst úzkostných poruch,
- téměř 40 % deváťáků vykazujících známky středně těžké až těžké deprese.
Nárůst problémů však není spojený s jedinou příčinou, pandemie byla spíše značným urychlením trendu, který se tvořil dlouhodobě.
Psychické zdraví dětí je křehčí. Můžeme za to mix příčin
Děti dnes čelí kombinaci vlivů, která je pro jejich psychiku náročná. Patří mezi ně:
1. Sociální izolace a doba po covidu
Dlouhé období bez vrstevníků a běžných aktivit zásadně narušilo jejich sociální dovednosti a schopnost zvládat stres.
2. Tlak na výkon
Děti mají „mít dobré známky, dostat se na dobrou školu, mít dobrou budoucnost“. Tento tlak často vnímají u svých rodičů a je silnější než kdy dřív.
3. Neustálé porovnávání na sociálních sítích
Dokonalé představy o tom, jak by měl člověk vypadat nebo co všechno stíhat, jsou pro děti vysoce zatěžující.
4. Přemíra informací
Dnešní děti během týdne přijmou tolik informací, jako člověk před pár staletími za celý život. A přístup k nim mají nepřetržitě díky digitálním zařízením.
5. Rodiče pod tlakem
Stres, práce, ekonomická nejistota. Mnoho rodičů nemá tolik času na hlubší rozhovory s dětmi tolik, kolik by chtěli.
6. Společenské krize
Válka na Ukrajině, klimatické obavy i ekonomická nejistota. Děti tyto věci sledují a mnohdy jim nerozumí, o to více je ale zatěžují.
Výsledkem zmíněných faktorů je generace dětí a mladých lidí, která žije v náročném prostředí a nemá vždy dost podpory pro to, aby vše vstřebala, což se může projevovat nejen v domácím, ale právě i ve školním prostředí.
Jakou roli hrají školy? Jsou často prvním „zachytávačem“ změn
Škola je prostředí, kde děti tráví obrovské množství času. A pedagogové jsou často první, kdo si všimnou, že se s dítětem něco děje.
Školy mohou pomoci dvěma způsoby. Jde o systematickou prevenci, pod kterou spadají preventivní programy zaměřené na duševní zdraví. Ty jsou dnes součástí výuky a mají v ní své místo. Nemohou sice vyřešit vše, jsou ale důležitým střípkem v mozaice podpory. Druhým způsobem je včasné zachycení signálů. Učitelé vidí děti každý den a mohou jako první rozpoznat, že se jejich chování mění. Jejich úlohou je upozornit školního psychologa nebo rodiče a pomoci problém podchytit dřív, než se rozvine v závažnější potíže.
Nejčastější signály, jak poznat, že dítě není v pohodě
Klíčové je sledovat změnu chování. Jakmile dítě začne být výrazně jiné než dřív, je to důvod zbystřit.
Varovné signály mohou být:
- náhlá změna temperamentu (aktivní dítě je najednou utlumené, introvertní dítě je vysoce nervózní, roztěkané),
- zhoršení prospěchu,
- změna okruhu kamarádů (objevují se kamarádi, které rodič do té doby neznal),
- opakované somatické potíže (bolesti břicha, hlavy, problémy se spánkem),
- strach ze tmy, potíže s jídlem,
- odmítání kontaktu, vyhýbání se škole,
- výrazná únava nebo podrážděnost.
Tyto signály se objevují nejen ve škole, ale i doma a rodiče i učitelé mohou být těmi, kdo si jich jako první všimnou.
Proč je důležitá včasná reakce
Problémem je často to, že odbornou pomoc vyhledáme až ve chvíli, kdy dítě zažívá krizi. Včasná pomoc ale bývá jednodušší, rychlejší a mnohem efektivnější. Čím dřív se zachytí první náznaky, tím lépe lze dítě stabilizovat a podpořit.
Co mohou dělat rodiče?
- zajímat se o to, jak dítě tráví čas, jak se cítí a co řeší,
- mluvit s ním pravidelně a bez hodnocení,
- všímat si změn v chování nebo v jeho návycích,
- nebát se vyhledat odborníka dřív, než je „něco opravdu špatně“,
- budovat doma prostředí, kde se dítě cítí bezpečně a vyslyšené.
Podpora duševního zdraví dětí je týmová práce
Rodina, škola, odborníci i preventivní programy – každý hraje svou část. A jen pokud tyto části spojíme, může vzniknout prostředí, které dětem pomůže růst, zvládat stres a rozvíjet zdravou psychiku.
Pravidelné rozhovory, všímavost k signálům a ochota reagovat včas jsou největšími nástroji, které máme. Děti jsou citlivým zrcadlem společnosti a je na nás, abychom jim poskytli pevný a bezpečný rámec, ve kterém mohou být samy sebou.🎧 Poslechněte si celý třetí díl podcastu MámNaVýběr – https://open.spotify.com/episode/4qYSovMUod9KNw5DTx1JW6
